Útočíme na hmyz

Pokud se objeví medvěd nebo vlk tam, kde ho člověk nechce, musí se nějakým způsobem vyhnat. Pokud je tedy nechce člověk likvidovat, protože je jich málo. Taková zvířátka dojdou u druhu homo k pochopení. Jiná to ovšem mají trochu složitější. Je jich více a patří mezi ně například švábi, vši, blešky hopsalky a tak podobně. Tito živočichové nepatří do skupiny těch nejoblíbenějších, a proto jsou nemilosrdně hubeni po stovkách i tisícovkách. Oni totiž mimo jiné roznášejí spousty nemocí. Navíc nám sežerou skoro všechno, na co přijdou, což by však nebyl ten základní problém. Prostě, kde je člověk vidí, tam je ničí.

K tomu lze použít více způsobů. Ten mechanický je založen na různých pastech a pastičkách, například lepivé proužky, lepivé destička a tak podobně. Ten druhý způsob je chemický. Což v praxi znamená to, že člověk nezkušený po objevu těchto spoluobyvatel běží do drogerie, kde zakoupí deset sprejů na to či ono a snaživě to na ně vystříká. Kdyby pak měl něco jako mikroskop, mohl by v klidu pozorovat, jak se tito tvorové v tom, čím je postříkal koupají, nabírají do sklenic, popíjejí a živě se při tom baví. Celkem jim to chutná, tak proč ne. Je to tím, že už dávno jsou vůči těmto neúčinným prostředkům rezistentní a on už je vůbec nehubí.

Zde musí nastoupit jiný kalibr. Stále chemický, ale ve vlastnictví odborné firmy, která ví, co je to desinsekce a která se tím zabývá na vyšší úrovni. Zde mají jiné postřiky a jiné fígle na to, aby s těmi malými potvůrkami zatočili tak, že už je nikdo nikdy na tomto místě neuvidí. A na to vám dokonce dají záruku, pokud ovšem budete dodržovat to, co vám řeknou. Je docela možné, že se bude muset celý postup prvního hubení ještě jednou opakovat. Stává se to. Jde však již jen o poslední útok na vetřelce, spíše takovou pojistku, kdyby tam přece jen někde pár jedinců zůstalo.